NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neviem, či dnes ešte fanúšikovia brutálneho death metalu sledujú edičný plán NBR, nie je veľmi prečo, tamojší metal z povedzme že extrémnejšieho súdka je taký „festivalovo vďačný“ a „pre širšie publikum“, ale ak chcú nový, v poradí jedenásty (!) album kalifornských matadorov PATHOLOGY, tak ten vyšiel tam. A chcieť by ho mohli, cítiť síce, že vydavateľstvo si povedalo „z tohto by sa niečo malo dať predať“, ale objektívne vzaté, materiál je to kvalitný, dobre zložený, žánrovo čistý a napriek tomu, že ide o brutalitu vyššej tonáže, má viac než len starú dobrú jednu dimenziu čistej surovosti. (Kapely, ktoré ju zvládajú na majstrovskej úrovni, si s ňou vystačia a býva skvelo, ale tu je toho viac.)
Aktuálna zostava Dave Astor (bicie a šéf toho všetkého), Obie Flett (vokály), Ricky Jackson (basa) a Dan Richardson (gitary) pripravila tucet skladieb, pričom záverečná „Decomposition Of Millions“ je nadupaná inštrumentálka. O čom sa konšpiruje tentokrát, ťažko povedať, ale z názvov skladieb, dvoch textov dostupných na archívoch a obalu možno dedukovať dosť krvavú apokalypsu, mor a rozklad. Po hudobnej stránke boli PATHOLOGY typickí mohutným drvivým a temperamentným USBDM s ťažkým, jasne kontúrovaným hlbokým zvukom a šťavnatými riffmi. V tom pokračujú, neboja sa chytľavých liniek, vážnych, dramatických harmónií a melodiky. Veľmi dobre kombinujú náklepové tempá, priamočiaro vyznievajúce a pritom technické hranie a výraznú melodiku.
Tá ich hudbe dodáva pre žáner až netypickú dávku atmosférickosti a rozviatosti, „The Everlasting Plague“ je takpovediac „náladová vyvražďovačka“. Prináša momenty, ktoré mi dokonca pripomenuli 90-kovú tvorbu DEPRESY, kde aj jedna z Obieho growlových a kloktavých polôh pripomína „superlatívne disponovaného“ Dragana (stojí mi za spomenutie, že jeho výkon na novom albume DEHYDRATED je grandiózny). Brutálne kompozície bohaté na nápady, harmónie, sóla a atmosféry v odtieňoch smrti a skazy, zahrané kvalitnými hudobníkmi, ktoré nepotrebujú byť prepálené až niekam do gore-noise (čo počuť pri niektorých BDM telesách z juhovýchodnej Ázie, kde popri tom prekvapí napr. 35-kilová dievčina vydávajúca zvuky, z akých by sa silno znečistil aj emzák, ktorý prišiel s cieľom utlmiť to tu všetko). Navyše sa tu nikto nesnažil o to, aby bolo dajaké „majestátne zlo“ pre „najtemnejšie dušičky“, toto je US brutus „z tohto sveta“ a som zaň rád. (Ale noví BRODEQUIN nech to takto nenaleštia, tam chcem barbarskosť kolesa s rozmachom dopadajúceho na hnáty nejakého mamľasa, ktorý takej odmene šiel oproti.)
PATHOLOGY u giganta? A vlastne prečo nie, aj BROKEN HOPE sú u Century Media a je výborne.
8,5 / 10
Lords Of Rephaim (2013)
Tyrannical Decay (EP) (2012)
The Time Of Great Purification (2012)
Awaken To The Suffering (2011)
Code Injection (EP) (2010)
Legacy Of The Ancients (2010)
Age Of Onset (2009)
Incisions Of Perverse Debauchery (2008)
Surgically Hacked (2006)
Vydáno: 2021
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 41:11
Predosle albumy som nepocul, tak neviem urcit ci je tu nejaka zasadna zmena pod Nuclear Blast. Zatial mi to vychadza takto a skusim aj starsie veci. Naj. skladba: Decomposition Of Millions
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.